Běhání - nástroj k uspořádání myšlenek
Za pravidelným počínáním si každého z běžců stojí jiná příčina. Nejčastěji jsou to tyto:
- udržení si, nebo zvýšení fyzické kondice
- redukce hmotnosti naší tělesné schránky
- závislost na endorfinech
- odpojení hlavy od každodenních starostí
Níže se s vámi podělím o své zkušenosti s posledním ze zmíněných bodů. Sám to nazývám debordelizaci hlavy či úklid mozku.
Protože žijeme v době, kdy je člověk denně vystaven velkým porcím stresu a malým porcím odpočinu, tak je jasné, že tato nerovnováha se dříve nebo později někde negativně projeví. Počínaje nepříjemnými stavy, bolestmi hlavy, podrážděností a konče úzkostnými stavy až depresemi. Existuje spousta cest, jak udržovat v hlavě jakousi pomyslnou rovnováhu, ale tu si každý musí najít sám. Ať to bude rozjímání v lese, zavření se v tiché místnosti, poslech oblíbené hudby, pobrukování si oblíbené mantry nebo sportovního vyžití. Já sám mám zkušenost s každou s výše uvedených možností a myslím, že fungují všechny, jen každá trochu jinak. Co se sportovního vyžití – běhání týče, musím říct, že na mě samého působí velmi zajímavě. Podotýkám, že jsem začátečník a maximálním výkonem byl běh na 10 km v čase, který nestojí za zveřejnění. Nejtěžší je odhodlat se, obout běžecké boty a vyrazit. Po prvních pár metrech, kdy se snažím překousnout počáteční nechuť, pochopím, že stejně nemá cenu to vzdát a pokračuji dál. Zhruba po pěti stech metrech, mi kolotoč otázek v hlavě ( práce, zdraví, peníze, domácnost atd..) začne zpomalovat, až nakonec zastaví úplně a jediné na co se hlava začíná soustředit je, jak dýchám, jak došlapuji, jak rychle běžím. V další fázi, kdy už tyto činnosti provádím automaticky, začnu pozorovat dění okolo sebe. Jako například, cestu po které běžím, zpěv ptáků, počasí a další běžné věci. Zároveň si občas vzpomenu na některý z každodenních problémů, ale zdá se mi podstatně menší než jsem si původně myslel. Zhruba po dvaceti minutách se mi začne vkrádat do hlavy zvláštní pocit radosti, který se drží až do konce běhu. Nejspokojenější jsem po doběhnutí, kdy vím, že námaha je za mnou, užívám si ten pocit odpočinku, tím myslím odpočinku duševního, kdy si uvědomím, že ty téměř nekonečné kolotoče negativních myšlenek jsou jenom nepodstatné bludy a nic zásadního neznamenají. Ideálním pomocníkem, alespoň pro mě je oblíbená hudba ve sluchátkách, která pomůže hlavu odpojit ještě o něco dříve. Výsledkem zhruba 30. minutového běhu je to, že po zbytek dne se cítím odpočatě a teď nemluvím o tělesné schránce, ale duševně. Mám pocit, že jsem si v hlavě udělal pořádek. Jediné, co mě po doběhnutí štve, je to, že si říkám, že jsem mohl ještě chvilku běžet, ale to je pokaždé a proto příště poběžím zase o kousek dál.
