Proč se běžci pravidelně zraňují? Je to nášlapem přes patu?

Běh si každodenně užívají lidé na celém světě nejen ve svém volném čase a každý z běžců ho využívá po svém. Někdo jím zahání chmury, jiný bolesti, další udržuje své tělo v kondici a poslední pomocí jeho drží figuru do plavek. Jsou však lidé vyvinuti k tomu, aby zvládali běhat dlouhé vzdálenosti a pokud ano, proč se tak často zraňují?

Statistiky o běžeckých zraněních se moc neschodují, zmiňme tedy velký rozsah a to, že 30 až 75% běžců se pravidelně každoročně zraní a to téměř stejným způsobem (i bolest kolene způsobená nedostatečným protahováním je zranění). Spodní i dolní hranice tohoto rozsah je tak velká, že vzbudila pozornost vědců k prozkoumání možných příčin a to od typu používaných běžeckých bot, přes protahování, hmotnost běžců až po svalovou nerovnováhu a biomechanické odchylky.

Harvardská studie z roku 2012 věnující se míře a druhu zranění silničních a trailových běžců zkoumala, na jakou část chodidla dopadají, zda špičku nebo patu. Vědci vedení Danielem Liebermanem, profesorem přírodních věd a vedoucím oddělení evoluční biologie na Harvardské univerzitě, přišli ve své práci s myšlenkou říkající, že před nástupem dnešního vysoce polstrovaného typu bot většina běžců došlapovala na bříška chodidla, z toho důvodu, že dokroky na paty byly příliš bolestivé. Dokrok na přední část chodidla umožňuje chodidlu i kotníku alespoň částečně vstřebat sílu nárazu a ulevit tak kostem a kloubům dolních končetin od zbytečně velké zátěže. Tento postranní účinek ovšem dnešním úžasně pohodlným botám chybí. Znamení to, že jsme získali pohodlí na úkor zdraví?

Vzhledem k předchozí studii není zas až tak překvapivé, že v dnešní době skutečně většina běžců dopadá při běhu právě na paty. Na první pohled nepatrný náraz násobený však tisíci kroků může vysvětlit ohromné množství zaznamenaných zranění.

Poučení je tedy takové, že měkčí dokrok běžců zjevně značně snižuje pravděpodobnost možného úrazu. Studie prokazují, že pokud chtějí běžci tato rizika snížit, musí si osvojit správnou techniku běhu, kdy budou s větší lehkostí dokročit na přední část chodidla, což jim umožní lepší absorpci nárazu. Změna dokroku z paty na přední část chodidla je dlouhodobý tréninkový proces a zabere delší dobu nácviku. Změna také přináší další aspekty, se kterými je třeba počítat. Patří sem především přesun zcela nového stresového zatížení na jiné svalové partie našeho těla. Odlehčíte kolenům, ale nové napětí se přesune do oblasti kotníku a chodidla, které na to nejsou ze začátku připravené. Nicméně z hlediska anatomického a funkčního začnete využívat mechanismy výhodnější pro efektivnější běžeckou techniku. Je potřeba počítat s dlouhodobějším procesem s postupným zatěžování, protože žádnou změnu v technice nelze řešit izolovaně.