Představte si, že právě dostáváte do ruky klíče od svého prvního auta. Jste nadšení, cítíte tu svobodu, adrenalin a možnost rozjet se do neznáma, sednete za volant a okamžitě sešlápnete plyn na podlahu. Motor řve, pneumatiky piští a vy jste za chvíli úplně mimo kontrolu. Zní to jako šílenství, že? Ale přesně tak se mnohdy chovají začínající běžci. Nadšení z nového koníčku je žene vpřed, věří, že rychlost je klíčem k úspěchu, ale pravdou je, že tímto tempem si zadělávají na problémy, frustraci a zranění.
Začněme tím, proč je běhání příliš rychle na začátku pro začátečníky tak častým problémem. Mnoho lidí, kteří s během začínají, má tendenci měřit svůj pokrok podle rychlosti. Vidí profesionální běžce na Instagramu nebo na závodech a myslí si, že jejich cílem by mělo být běhat stejně rychle. Jenže jejich tělo na to ještě není připravené. Ani to auto, co jste právě dostali, by na začátku nezvládlo závodní rychlosti. Nemá na to nejen techniku, ale ani zkušenosti řidiče. A stejně tak začínající běžec často ani netuší, že běží příliš rychle, dokud není pozdě.
Běhání příliš rychle může vést k celé řadě problémů. Jedním z nejčastějších je fyzické přetížení. Začátečníci často nemají dostatečně vytrénované svaly, klouby ani šlachy, aby zvládli nápor rychlého běhu. To vede k bolestem, zánětům a někdy i ke zraněním, která mohou běžeckou kariéru ukončit dřív, než vůbec začala. Navíc rychlý běh znamená, že tělo spaluje energii mnohem rychleji, což může vést k předčasné únavě a frustraci z toho, že „to prostě nejde“. A frustrace je často důvod, proč mnoho začátečníků běhání vzdá.
Zpomalit ale není snadné. Člověk si často myslí, že pokud neběží rychle, „to není ono“. Zde je ale klíčové pochopit, že běhání není sprint, ale maraton – doslova i obrazně. Běhání je cesta, ne závod. A stejně jako stavba domu začíná pevným základem, i běh musí začít pomalu a s rozvahou.
Představte si, že se vydáváte na dlouhou cestu vlakem. Pokud vlak vyjede příliš rychle, vykolejí. Ale pokud se rozjede pomalým a stabilním tempem, postupně nabere rychlost, aniž by ohrozil svou stabilitu. Stejné je to s běháním. Zpomalení vám umožní soustředit se na techniku, zlepšit svůj běžecký styl a naučit se správné dýchání. Navíc pomalejší tempo znamená, že můžete běžet déle, což je pro vaše tělo mnohem efektivnější – budujete vytrvalost, zlepšujete kardiovaskulární systém a posilujete svaly.
Jedním z nejlepších příkladů pomalého a efektivního běhu je tzv. „konverzační tempo“. To je rychlost, při které můžete pohodlně mluvit s někým vedle sebe, aniž byste lapali po dechu. Pokud běžíte sami, můžete si zkusit povídat sami se sebou nebo si zpívat. Pokud vám to jde, běžíte správně. Pokud ne, je čas zpomalit.
Zajímavostí je, že i profesionální běžci tráví většinu svého tréninkového času v pomalejších tempech. Například Eliud Kipchoge, světový rekordman v maratonu, tráví až 80 % svého tréninku běháním v nízké intenzitě. Ano, čtete správně – 80 %. Pokud to funguje pro něj, proč by to nemělo fungovat i pro vás?
Dalším důležitým aspektem je psychologická výhoda pomalého běhu. Když běžíte pomalu, máte šanci vnímat okolí, užít si přírodu nebo se jen soustředit na svoje myšlenky. Běh se tak stává nejen fyzickou aktivitou, ale i formou meditace, která prospívá vaší mysli. A co je důležitější než běhat s lehkostí a radostí?
Pokud jste tedy začínající běžec, pamatujte, že vaše cesta není o rychlosti, ale o vytrvalosti. Spěchání vás nikam nedostane, zatímco trpělivost a rozumný přístup vás mohou dostat dál, než jste si kdy dokázali představit. Zpomalte, dýchejte a užívejte si každý krok. Běhání není o tom, jak rychle se dostanete do cíle, ale o cestě samotné. Protože právě v té cestě – a v tom zpomalení – se skrývá skutečná krása běhu.
