Zásady běžecké etikety ;)

Běžci se často chovají nevhodně, ba přímo neurvale, protože neznají zásady společenského chování při závodech. Ve snaze o zlepšení situace vám proto přinášíme několik rad neuznávanějšího odborníka na tuto problematiku RuNDr. Slušnáka.

Jdeme-li na závod, vstupujeme vlastně do společnosti (jiných běžců). Přicházíme proto slušně oblečeni a vzorně upraveni, pánové nejlépe rovnou od holiče a dámy přímo od kadeřnice. Běžci zásadně nepoužívají volné trenky; kromě toho, že ukazují úplně všecko, k nim nepasuje žádná kravata. Běžkyně se rozhodně vyhnou lascivním tílkům a volí lodičky s dostatečně vysokými podpatky (nikoliv jakési pěnové či vlnové ošlapaniny).

Do startovního prostoru vstupuje první muž, aby ženu chránil před nebezpečím. Může zde totiž třeba právě probíhat rvačka o nejlepší místa v koridoru, nezřídka tu létají svěrací špendlíky nebo oplzlé řeči štamgastů (tj. stálých závodníků). Po odstartování má už ale samozřejmě přednost žena.

Pokud potom v průběhu závodu běžec předbíhá nějakou běžkyni, představí se (nikdy jí však nepodává svou zpocenou pracku jako první!) a nabídne jí pravý loket jako rámě. Než se s běžící dámou slušně rozloučí, několik minut s ní nezávazně konverzuje. Nejvhodnějšími tématy jsou počasí a oblečení; naopak zcela vyloučeno je ptát se dotyčné závodnice, ve které věkové kategorii startuje.

Princip společenské nadřazenosti (přednosti) se při běžeckých závodech uplatní v mnoha situacích, např. při občerstvení. Společensky podřízená osoba (muž, podřízený, mladší) vybere volný stůl na občerstvovací stanici; poté objedná jídlo a pití. S obsluhou domluví další podrobnosti, jako dolévání nápojů, použití příboru či konzumaci pokrmu rukama, atd.

Obzvláště důležité je dodržovat princip přednosti u dlouhých běhů a běhů do vrchu. Mladší závodníci pustí starší sednout – případně lehnout – na místa vedle trati (nejčastěji v příkopě), která dosud zaujímali oni sami. U všech typů závodů pak automaticky platí princip nadřazenosti v cílové rovince: při kumulaci více osob ve finiši vbíhají do cíle jako první ženy, starší osoby a nadřízení.

Chceme-li být opravdovými vzory běžecké etikety, vyjadřujme se po celou dobu závodu – především však po doběhu – spisovně, zřetelně a gramaticky správně. Používejme formu vykání, aby každé naše sdělení bylo na úrovni. Příklad: „Vy vole, to byl dnes ale parádní závod!“